Naposledy aktualizováno 20 září, 2026 Mína
Baskicko má svoje kouzlo a Bilbao je jeho ideální vstupní branou, i když spousta lidí sem zamíří jen kvůli jedné jediné budově. To je škoda, protože město toho nabízí mnohem více než jen slavné muzeum a klidně vás zabaví na několik dní. Když přemýšlíte, co vidět a navštívit v Bilbau, budete nakonec překvapení, kolik se toho vejde do poměrně kompaktního centra.
Moderní stavby se tu potkávají se starými uličkami, dobrým jídlem a zelenými kopci, ze kterých je celé město jako na dlani. Pojďte se mnou projít místa, která byste si tady rozhodně neměli nechat ujít.
Guggenheimovo muzeum, budova, díky které Bilbao objevil celý svět
Dnes vyhlášené muzeum navrhl architekt Frank Gehry a od svého otevření v roce 1997 doslova změnilo osud celého města. Lesklé titanové křivky, které se vlní podél řeky Nervión, vypadají z každého úhlu jinak a za slunečného dne se celá budova krásně leskne.
Uvnitř najdete moderní a současné umění, ale ruku na srdce, spousta návštěvníků sem míří hlavně kvůli samotné architektuře. Sbírky se navíc pravidelně obměňují, takže i když už jste tu jednou byli, není problém narazit na něco nového. Pokud řešíte, co vidět v Bilbau jako úplně první, tohle je jasná volba. Teda alespoň pro milovníky umění. Mě osobně Guggenheimovo muzeum příliš nenadchlo.
Zajímavé věci se dějí i venku, takže si dopřejte nějaký ten čas i na okolí budovy. Hned u vchodu vás přivítá obří pes Puppy od Jeffa Koonse, celý pokrytý živými květinami, který se stal takovým neoficiálním maskotem muzea. U vody pak najdete lesklé kovové koule a nepřehlédnutelnou obří pavoučici jménem Maman od Louise Bourgeois.
Tip od Míny! Vstupenky se vyplatí koupit dopředu online, především v hlavní sezóně, kdy se před pokladnami tvoří pěkné fronty. A jestli chcete budovu vidět v nejlepším světle, přijďte k večeru, kdy se titanový povrch nádherně zbarví dozlatova. Zajímavé je, že se Guggenheimovo muzeum nachází i v New Yorku, a to přímo u Central Parku.
Puppy, pes z rostlinek, který střeží vchod do Guggenheimova muzea
Hned před hlavním vstupem do muzea vás přivítá obří pes z květin a málokdo kolem něj projde bez zastavení. Puppy je socha od amerického umělce Jeffa Koonse a představuje West Highland White teriéra, tedy toho roztomilého bílého psíka, akorát ve verzi vysoké přes dvanáct metrů. Celá konstrukce je z nerezové oceli a přes ni se pne několik desítek tisíc živých kytek, o které se pravidelně stará místní zahradnický tým.
Uvnitř je schovaný zavlažovací systém, takže rostliny mají pořád dost vody a pes zůstává krásně barevný po celou sezónu. Zajímavé je, že Puppy vznikl už v roce 1992 a než zakotvil natrvalo v Bilbau, stihl se ukázat i v jiných městech. Do baskické metropole doputoval v roce 1997, kdy se otevíralo Guggenheimovo muzeum, a od té doby už se odsud nehnul.
Co je fajn vědět, květiny se během roku obměňují, takže pes vypadá pokaždé trochu jinak. Tedy podle toho, co zrovna kvete. Na jaře a v létě je barevný jak paleta malíře, na podzim a v zimě bývá o něco střídmější, ale kouzelný je pořád. Jestli dumáte nad tím, co navštívit v Bilbau s dětmi, tohle je jasná trefa do černého, protože obří pes z kytek zaujme úplně každého.
Užitečná rada: nejhezčí záběry na Puppyho pořídíte s mírným odstupem, ideálně tak, aby se za ním rýsovala i budova muzea. Ale počítejte s tím, že o dobré místo na fotku se tady budete dělit s davem dalších nadšenců, hlavně přes den a v sezóně.
Erriberako Merkatua, tržnice, kde ochutnáte Baskicko
Kousek od starého města, přímo na břehu řeky Nervión, stojí jedna z největších krytých tržnic v Evropě. Erriberako Merkatua, tedy tržnice Ribera, je pro místní srdcovou záležitostí a pro návštěvníky ideálním místem, kde nasát opravdovou baskickou atmosféru. Budova v elegantním stylu art deco pochází z roku 1929 a po velké rekonstrukci před pár lety vypadá svěže, ale svoje kouzlo si přitom pořád zachovává.
Ve spodní části najdete klasickou tržnici plnou čerstvých ryb, masa, zeleniny a sýrů, takže když si chcete odvézt kus místní gastronomie domů, jste na správné adrese. Nahoře to pak žije úplně jinak, protože se z tržnice postupně stala oblíbeným místem pro posezení a mlsání. Právě sem se vyplatí zajít na pintxos, tedy baskickou obdobu tapas, které jistě znáte z Barcelony, a k tomu si dát sklenku místního vína nebo cideru.
Pokud řešíte, co navštívit v Bilbau, když máte rádi jídlo, tohle patří úplně na špičku seznamu. Skvělé je, že atmosféra se tady mění podle denní doby. Dopoledne sem chodí místní na běžný nákup a všechno plyne v poklidném tempu, kdežto k obědu a večer se horní patro zaplní lidmi, kteří vysedávají u barů a povídají si nad talířem dobrot.
Tip od Míny! Přijďte spíš s prázdným žaludkem a nebojte se ochutnat od každého trochu, protože jednotlivé pintxos stojí pár eur a člověk si tak snadno namixuje vlastní menu. A pokud chcete klid na focení interiéru s vitrážemi, vyplatí se dorazit hned po otevření, než se to tu zaplní.
Zubizuri, most, který vypadá jako z jiného světa
Když se budete procházet podél řeky Nervión, těžko přehlédnete elegantní bílý most, který se klene nad vodou jako natažená plachta. Jmenuje se Zubizuri, což v baskičtině znamená doslova „bílý most“, a název přesně sedí, protože celá konstrukce svítí sněhobílou barvou. Most spojuje oba břehy řeky a otevřel se v roce 1997, tedy ve stejné době jako Guggenheimovo muzeum, takže krásně zapadá do vlny, kdy Bilbao ukázalo světu novou tvář.
Nejvíce zaujme svým prohnutým obloukem a lany, která se táhnou vzhůru. Za slunečného dne se bílá konstrukce hezky odráží ve vodě a večer se rozsvítí, takže vypadá úplně jinak než přes den. Není divu, že patří mezi nejfotografovanější místa ve městě. Jestliže si zrovna sepisujete, co vidět v Bilbau z novější architektury, tenhle most rozhodně nevynechávejte.
Za zmínku stojí i jedna kuriozita, kvůli které se most svého času dost řešil. Původní podlaha byla ze skleněných dlaždic a za deště pěkně klouzala, takže tudy lidé chodili opatrně, protože to klouzalo jak na ledě. Nakonec se povrch upravil, aby se dal Zubizuri přejít bezpečně.
San Mamés, fotbalový chrám, na který jsou v Bilbau patřičně hrdí
Fotbal patří v Baskicku skoro k náboženství a San Mamés je jeho svatostánkem. Na tomhle moderním stadionu hraje svoje domácí zápasy Athletic Bilbao, jeden z nejtradičnějších španělských klubů, který má mezi místními obrovské renomé. Původní stadion tu stál dlouhá desetiletí a přezdívalo se mu „katedrála“, takže když se stavěl nový, laťka byla nasazená dost vysoko. Dnešní stadion z roku 2013 pobere přes padesát tisíc diváků a patří k tomu nejlepšímu, co ve Španělsku najdete.
Nejvíc zaujme svým pláštěm, který tvoří tisíce průsvitných panelů, a večer se celý stadion umí nasvítit do klubových barev. Za tenhle nápaditý vzhled ostatně posbíral i pár architektonických ocenění, takže se rozhodně nejedná o obyčejnou betonovou podobu. Skvělá zpráva je, že se dovnitř dostanete i mimo zápasy. Klub nabízí prohlídky, kde se dozvíte celou historii Athletica, uvidíte trofeje, dresy a spoustu dalších klubových pokladů.
Bilboko Donejakue Katedrala, gotická krása v srdci starého města
Bilbao sice proslulo hlavně moderními stavbami, ale jeho historické jádro stojí také za zmínku. Katedrála svatého Jakuba, baskicky Bilboko Donejakue Katedrala, je údajně tou nejstarší ve městě a stojí přímo uprostřed spleti úzkých uliček zvaných Casco Viejo. Nejstarší části pocházejí už z 14. století, kdy tudy procházeli poutníci na své cestě do Santiaga de Compostela. Svatý Jakub ostatně není v názvu náhodou, protože právě on je patronem slavné poutní cesty.
Postavená je v gotickém slohu a nejvíce návštěvníky zaujme svou štíhlou věží a zdobeným portálem. Uvnitř najdete vysoké klenby, boční kaple a příjemný klid, který je milým kontrastem k rušným uličkám venku. Za pozornost stojí i půvabný vnitřní ambit, tedy krytá chodba kolem nádvoří. Hned za rohem narazíte na proslulé Siete Calles, tedy Sedm ulic, což je nejstarší část Bilbaa plná obchůdků, barů a míst na dobré pintxos.
Katedrálu tak snadno spojíte s procházkou historickým jádrem a máte o program na jedno dopoledne postaráno.
Museum of Fine Arts of Bilbao, druhé velké muzeum, které se často přehlíží
Guggenheimovo muzeum určitě není jediným muzeem ve městě. Museo de Bellas Artes, tedy Muzeum výtvarných umění, patří k nejvýznamnějším sbírkám v celém Španělsku, a přitom sem zabloudí mnohem méně lidí než do jeho lesklého souseda. Právě to je jeho velká výhoda, protože se tu dá umění vychutnat v klidu a bez davů. Nejvíc sbírka zaujme svým rozsahem, protože tu pod jednou střechou najdete staré mistry i moderní a současné umění.
Narazíte zde na díla jmen jako El Greco, Goya nebo Zurbarán, ale i na tvorbu baskických umělců, kterou jinde jen tak neuvidíte. Sbírka je poskládaná tak, že se dá procházet chronologicky a hezky sledovat, jak se umění v čase proměňovalo. Skvělé je i to, kde muzeum stojí. Najdete ho na okraji příjemného parku Doña Casilda, takže si prohlídku snadno spojíte s procházkou v zeleni.
Po dávce umění se dá vyjít ven, sednout si k jezírku s labutěmi a na chvíli jen tak vypnout. Samotná budova navíc prošla modernizací, takže vnitřní prostory jsou vzdušné a příjemné.
Doña Casilda Iturrizar parkea, zelené srdce Bilbaa
Kousek od Muzea výtvarných umění se rozprostírá největší a nejoblíbenější park ve městě. Doña Casilda Iturrizar parkea, pro místní zkrátka „park kachen“ je přesně tím místem, kam se dá utéct od ruchu ulic a chvíli jen tak nasávat pohodu. Vznikl na začátku 20. století a jméno dostal po štědré ženě jménem Doña Casilda Iturrizar. Srdcem parku je jezírko plné kachen a labutí, kolem kterého se dá posedět na lavičce.
Skvělé je, že park žije v každou denní dobu i roční období. Ráno sem míří běžci a lidé cestou do práce, přes den tu posedávají rodiny s dětmi a odpoledne se Doña Casilda Iturrizar parkea plní studenty i seniory. Na jaře všechno kvete a voní, v létě láká stín stromů a na podzim se koruny nádherně zbarví, takže ať přijedete kdykoliv, pokaždé park vypadá trochu jinak. A protože je hned vedle muzea i pár kroků od centra, hravě ho zapojíte do vašeho itineráře.
Tip od Míny! Vezměte si s sebou něco na zobání a udělejte si tu klidně malý piknik, protože laviček i trávy je tady dostatek. A pokud cestujete s dětmi, potěší je zdejší hřiště či krmení kachen.
Begoñako Basilika tyčící se nad městem
Nad starým městem se na kopci tyčí bazilika, která má pro Bilbao mnohem hlubší význam, než by se na první pohled mohlo zdát. Begoñako Basilika je zasvěcená Panně Marii z Begoñy, kterou místní láskyplně přezdívají „Amatxu“, tedy baskicky maminka, a považují ji za patronku celé provincie Biskajsko. Právě proto je tohle místo pro obyvatele Bilbaa srdcovkou a chodí sem nejen turisté, ale hlavně sami místní.
Stavba pochází převážně z 16. století a její historie je s městem propojená po celá staletí. Interiér je pěkně zdobený, ale nepůsobí přeplácaně, a hlavní oltář s postavou Panny Marie z Begoñy je duchovním středobodem celého kostela. I když do kostelů běžně nechodíte, tady se vyplatí nahlédnout aspoň na vteřinku. Přemýšlíte-li, co navštívit v Bilbau mimo ty nejklasičtější tipy, bazilika je příjemným zpestřením.
Nahoru se dá vyšlápnout po historickém schodišti přímo ze starého města, nebo se svézt placeným výtahem, který vás vyveze do svahu bez zbytečné námahy. Odměnou je krásný výhled na Bilbao z výšky, takže si sem vezměte foťák a počítejte s tím, že se budete chvíli kochat.
Biskajský most, létající traverza, kterou si zapsalo i UNESCO
Kousek za Bilbaem, v místě, kde se řeka Nervión vlévá do moře, stojí technická rarita. Biskajský most, místními zvaný Puente de Vizcaya nebo také Puente Colgante, spojuje města Portugalete a Getxo a patří k nejstarším převozním mostům na světě. Otevřel se už v roce 1893, takže má za sebou přes sto třicet let provozu. Právě pro svou výjimečnost se dostal i na seznam světového dědictví UNESCO.
Tenhle most se nepřechází běžným způsobem. Vysoko nad vodou visí ocelová konstrukce a po ní jezdí zavěšená gondola, která převáží lidi i auta z jednoho břehu na druhý. Celý přejezd trvá jen chvilku, ale je to zážitek sám o sobě a pěkně ukazuje, jak vynalézaví byli inženýři na konci 19. století.
Buď se svezete dole v gondole jako běžní cestující, nebo si připlatíte a vyjdete nahoru na horní lávku, odkud je nádherný výhled na ústí řeky, přístav i okolní pobřeží. Pohled z výšky stojí za tu trochu adrenalinu, která vás obklopí, a odměnou je panorama, které z úrovně vody nikdy neuvidíte. K mostu se navíc snadno dostanete i metrem, takže výlet z centra není žádný problém.
Praktická rada od Míny: jestli nemáte strach z výšek, rozhodně si připlaťte výstup na horní lávku, protože právě odtud si most užijete nejvíc. A vyberte si na výlet jasný den, kdy je vidět daleko.
Azkuna Zentroa-Alhóndiga Bilbao, bývalá vinárna, ze které je dnes kulturní srdce města
Uprostřed města stojí impozantní budova, která má za sebou pořádnou proměnu. Azkuna Zentroa, dřív známé jako Alhóndiga Bilbao, kdysi sloužila jako sklad pro víno, ale dnes je z ní živé kulturní a společenské centrum. O jeho přerod se postaral slavný francouzský designér Philippe Starck, který ze staré budovy z počátku 20. století udělal místo, kam dneska místní míří za kulturou i odpočinkem.
Zvenčí sice vypadá jako historická stavba, ale uvnitř na vás dýchne úplně jiný, moderní svět. Vnitřní atrium podpírá 43 sloupů a žádné nejsou stejné. Každý má jiný tvar, materiál i styl, od antických motivů až po nápadité moderní návrhy, takže procházet se mezi nimi je zážitek sám o sobě. Azkuna Zentroa toho nabízí opravdu hodně pod jednou střechou.
Najdete tu kino, knihovnu, výstavní prostory, fitness i bazén se skleněným dnem, na které je vidět zespodu z atria. K tomu tu fungují kavárny a restaurace, takže se sem dá zajít i jen tak posedět a dát si kávu v netradičním prostředí.
Co dalšího vidět v Bilbau?
Tímto výčet zdaleka nekončí, protože Bilbao má v rukávu ještě spoustu menších lákadel, na která se často nedostane. Když vám zbude čas nebo pokud si chcete udělat obrázek i o té méně okoukané tváři města, vyplatí se zabrousit i dál od hlavních lákadel. Následující místa se dají v pohodě zvládnout cestou mezi většími zastávkami a hezky vám dokreslí, jak se v Bilbau žije. Takže co vidět v Bilbau, když už máte to nej za sebou?
- Arriaga Theater: otevřelo se v roce 1890 a jeho tvůrci se inspirovali slavnou pařížskou operou, což je na okázalém průčelí s balkony a zdobenými detaily hezky vidět.
- Puente de la Salve: most vznikl na začátku 70. let a byl vůbec prvním zavěšeným mostem ve Španělsku.
- San Nikolas eliza: pěkný kostel naproti divadlu Arriaga, hned u nábřeží Arenal.
Kromě toho by ve Španělsku byl hřích nevyrazit někam na výlet, protože mají velmi dobrá spojení. Doporučuji například vzít bus do města Santander, kde jste za hodinu a půl.
